Extrémně nejpovolanější rady
Dva týdny flinku, kdy jsem se po spartské chlumecké „iniciaci“ na všechno cvičení vybodl, jsou za mnou. Do šíleně medové matrace zbývá pár týdnů, tak tedy vzhůru dolů k odloženým silám a zakonzervované vůli, je další čas přípravy. A to raději pěkně zostra, času již není mnoho.
Mám za sebou jeden extrémní překážkový závod, což je rovná polovina povinnosti druhého přiostření. Co na tom, že nebyl kdovíjak těžký, prostě byl. Jsem už tedy zkušený, neřkuli odborník na slovo vzatý, mohu tedy začít rozsévat moudra nejednomu novici, který se na „medové matraci“ pokusí o své „poprvé“. Mám dojem, že otec představený můj malý triptych tipů ocení… nebo na mě pošle ty čtyři „zátylky“ – tentokrát doopravdy. Takže k těm tipům…
1. Pytel
Velký černý igelitový pytel je základ. Pokud se vám nějakým záhadným způsobem povede závod přežít a neskončíte v něm vy, pytel vniveč nepřijde. Umístíte do něj své dokonale nejen blátem zahnojené svršky a obutí. Je totiž více než společensky nepřijatelné oblečení ze závodu nacpat jen tak do síťovky a s tou přes rameno cestovat domů. Například tramvají. Ano, na medovou matraci se dá přijet tramvají, elektrikou, šalinou – každý si vybere.
2. Svršky a obuv
Kvalitní běžecké boty do terénu jsou klíč. Čím lehčí a prodyšnější, tím lepší. Nejenže podrží na překážkách a vy si tak nezlámete vaz, ale při běhu vodou je každý gram směrem dolů vyvažován zlatem. Mimochodem, zde se asi nehodí běžecká obuv s GORE-TEX úpravou – membrána sice nepustí vodu dovnitř, ale po „utopení“ ani ven a z luxusní boty se stává gumák. Sice budu nosit sovy do Atén, ale dobře zavázané tkaničky jsou… dobře zavázané tkaničky. I když takové lovení boty, která zůstala kdesi v bažině, to může být prima zpestření, které se stane historkou k posezení u piva.
A co na sebe? Upnuté oblečení! A pokud nechcete po první koupeli působit jako zasloužilý hip-hoper, bavlna asi nebude to pravé. Byť jsem se stále nezbavil toho „teplého pocitu“ z tohoto druhu oděvu, běžecké legíny se mi osvědčily.
Rukavice? Ty se mi velice hodily. Při angličácích ve svinstvu na zemi. Kde taky jinde, že? Při šplhu na laně? Che, taková naivita.
Samozřejmě nezapomeneme na pohodlné věci na převlečení a obutí po závodu. Takové to:
„Leoši, v jakých botách poběžíš?“
„V těch, co mám na sobě.“
„Aha, a v čem se budeš vracet na hotel?“
„V těch, co mám na sobě.“
„Hm, a víš, že se na závodu budeš koupat a brodit bahnem?“
Chvíle ticha…
Ručník a mýdlo taktéž není k zahození, pokud si vyloženě nechceme střihnout oblíbenou hru na (vele)prase. Na to jeden zapomene…
3. Krmení
Matrace není zrovna maraton, takže by nám mělo den před závodem stačit přidat trochu sacharidů. Ne, skutečně zde nemáme na mysli dorty, koblihy a tak podobně, ale rýži, těstoviny. Stejně tak ráno v den závodu nebudeme snídat guláš s pěti – tři by mohly stačit.
Pokud zrovna nemáte rádi „křečky“, zvýšit příjem hořčíku několik dnů před matrací není rozhodně nic, co by ublížilo. V těle se vám rozhostí takový klid a mír, že to vše pak jednomu bude jedno a možná si neřekne ono knoflíkové „kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil“.
Dobrá příprava je základ
A na závěr přidám takový malý tip. Ne, tentokráte to nebude o cvičení, to už jsme mnohokrát probrali. I když – dobře zvládnutý angličák je to fundamentální, víme? Víme! Vzhledem k tomu, že už tušíme, kde se akce bude konat, trať taktéž nebude díky mnoha indíciím až tak těžké rámcově odhadnout – takový dobře umístěný lahváč ukrytý den předem v krmelci nebo dutině stromu někde v polovině trasy, to může být pohlazení, které v těle rozředí všechno to čiré zoufalství, které se až sem z překážek po(s)tupně nasbíralo. A taky to nepochybně zažehne jiskřičku závisti mezi dalšími závodníky, které tohle nenapadlo. A to za tu srandu stojí, ne? Ta kapka poťouchlé škodolibosti se může stát tím klíčovým palivem pro dokončení závodu.
Už jen pár týdnů…
Svéráz
